Jednoduchá otázka, těžká odpověď – Co to vlastně děláš?

Už roky dostávám stejnou otázku: „Co ty to vlastně děláš? Kam to pořád jezdíš?“ Je úplně jedno, co odpovídám, ať řeknu, co řeknu, stejně nikdo neví, co si pod tím představit.

Za těch asi posledních 15 let jsem prošla různými obdobími, kdy jsem se snažila vysvětlit důležitost svého poslání, až po snahu odradit dotyčného se mě na to ptát. Většinou jsem stroze odpovídala: „Dělám semináře osobního rozvoje“. Většině to stačilo – stejně nevěděli, co si pod tím představit a já jsem byla ráda, že se dál už nevyptávali, protože jsem sama netušila, jak o tom mluvit s lidmi, kteří mají pocit, že je to všechno tak nějak v životě jasné. Jsou ale i tací jedinci, kterým nestačila ani tato odpověď, nechtěli se nechat odbýt a odvážně pokračovali v tázání se: „A to je něco s energiemi?“ Nebo „To je takový ten pozitivní přístup, jakože jdu přes ulici a srazí mě třeba auto, ale vlastně mám štěstí, že jsem jenom odřený?“ Nebo „To se tam školíte, jak být lepšími lidmi?“…

Všechno je vlastně část pravdy, ale je to poněkud vytržené z kontextu.

Občas přichází ještě otázky typu: „A kdo chodí na takovéto semináře?“ Nebo komentáře: „No to taky bylo u nás ve firmě a hned jsme si měli všichni tykat, na to nejsem zvědavý“ anebo s ironickými úsměšky: „No to teď dost frčí, dobrej byznys, to je pěkná manipulace“.

A jak to bylo dříve?

Začátkem devadesátých let, když jsem začínala pronikat do tajů lidské psychiky, a toho, co nás přesahuje, bylo velmi obtížné mluvit o všem, co vybočovalo z normy. V očích valné většiny společnosti byli tito hledající považovaní za podivíny, sektu, podvodníky a nebo rovnou za blázny.

Výrazy jako duchovno nebo spiritualita vzbuzovaly, alespoň v mém okruhu přátel a rodiny, odpor a následné posměšky. Občas na adresu těch, co hledali vyšší smysl bytí, z okolí směřovaly  ironické poznámky typu, že jsou pánbíčkáři a je potřeba brát je s rezervou.

Změnilo se něco?

Je pravda, že mnohem větší část společnosti stále přetrvává v obdobném postoji, nicméně je dnes více otevřených jedinců s ochotou přijmout nové pohledya rozšířit své obzory.

Naštěstí se doba mění, s čímž přichází otevřenost lidí a ochota k jinému myšlení. Dnes je naprosto běžné, že i ve větších firmách lidé procházejí sebe-rozvojovými semináři a učí se meditovat. To před dvaceti lety vypadalo jako utopie. Začínají vznikat nové obory a profese, které ještě před pár lety neexistovaly, jako například koučink či lektor osobního rozvoje.

Co si představit pod „osobním rozvojem“?

Takže vrátím-li se k tomu, že dělám semináře osobního rozvoje, tak už z toho vyplývá, že záměrem je, aby účastníci takové akce, se vnitřně rozvíjeli.

Vnitřní přirozeností člověka je vyvíjet se a růst. Není možné stát na místě. Život sám o sobě je pohyb a je otázkou, jakým způsobem ho následujeme.

Můžeme v nějakém období nebo dokonce i celý život stagnovat a ten růst sabotovat nebo následovat vnitřní impulz, jít s tím proudem a vyrůst. A právě tady to začíná být zajímavé. Alespoň z mé zkušenosti dlouhodobá stagnace přináší bolest, utrpení, pocit oddělení a vytrácí se smysl života. Naopak otevření se a ochota následovat ten vnitřní impulz a projít těmi všemi vnitřními obranami vede ke svobodě a postupně dává životu jasnější význam.

K vnitřním růstu neodmyslitelně patří zaměření se, na vědomé chování, projevy a reakce. Což do důsledku obnáší začít si být vědomý toho, co se ve mně odehrává, a to na rovině mentální i emoční. Časem se vytváří i citlivost na energetické projevy a duchovní aspekty.

V zásadě chceme všichni to stejné

Nakonec všichni toužíme žít zdravý a spokojený život, v hojnosti a v láskyplných vztazích. Ale pokud nevidíme, čím si sami vytváříme frustraci, utrpení, naštvanost, bídu a otravné vztahy, tak to nikdy nemůžeme změnit.

A nejde se ke štěstí dopracovat jednodušeji?

Možná ano, toto je pouze jeden ze způsobů…

Rozhodně existuje nesčetně způsobů, jak vnitřně vyrůst a žít šťastně a smysluplně. A já s vámi sdílím způsob, který funguje právě mě.

K čemu nám je dobré, že vidíme, co se v nás děje?

Prvním krokem k jakékoliv změně k lepšímu je to, že potřebujeme vidět, co nám nefunguje, co nám nevyhovuje, jak v těch situacích reaguje naše tělo, tedy jak se cítíme. Jak v tu chvíli přemýšlíme, do jaké rutinní reakce padáme.

Na co se v seminářích zaměřujeme?

  • Na uvědomění toho, co se děje v mysli… jaké programy, strategie žijeme a který ten impulz, to spouští… nakolik to je vědomé, a do jaké míry to můžeme ovlivňovat, případně měnit své myšlení a chování.
  • Jaké obranné mechanismy vylézají na povrch, a jak se naše ego brání, kde se vzpíráme, vzdorujeme (často ani nevíme komu nebo čemu), nakolik si uvědomujeme, že důvodem je pocit ohrožení, a tak bojujeme anebo utíkáme.
  • Jaké přesvědčení a předsudky nás ovládají (nespočet možností – od toho co je správné až po to, že nejsme dost dobří…), kde jsme k tomu přišli, naučili se to od rodičů… A jak nám tyto předsudky a přesvědčení brání v pohodovém žití.
  • Na způsob přemýšlení nebo vnímání věci kolem nás, jaké máme nastavení naší mysli, jaké návyky nás ovládají.
  • Jak zacházíme se svými pocity a emocemi – nakolik jsme si jich vědomy, jsme jimi ovládáni nebo je máme pod kontrolou a co to znamená „mít je pod kontrolou“? Potlačujeme je a jakým způsobem NEBO emoce vyjadřujeme a jakým způsobem. Jak s nimi můžeme pracovat, naučit se umění transformace emoce do esence.
  • Jaké vztahy máme s mámou, tátou, partnerem, dětmi… uvolňování možné křivdy, bolesti z dětství, které nás ovlivňují ještě i v dospělosti
  • Jaké vztahy máme sami k sobě? Vyčištění, odpuštění, pouštění, přijetí, otevírání se…
  • Do jaké míry si bereme zodpovědnost za svůj život, za to, co si tvoříme, a v kterých situacích se stáváme obětí?

Navýšení vědomí? A to je zase co? K čemu nám to slouží?

Pokud bych to měla shrnout do jedné věty, tak je to o navýšení vědomí, abychom mohli prožívat život s radostí, v lásce, hojnosti… ve zdraví … Je nutné obrátit pozornost z vnějšku dovnitř, přestat hledat odpovědi na své otázky u druhých, ale sami v sobě.

A proč k tomu potřebujeme navyšovat naše vědomí?

  • K výše popsaným krokům si potřebujeme být vědomy toho, co se v nás děje, abychom mohli vystoupit z rutiny a automatických reakcí… je to proces, který není samozřejmý.
  • Se schopností vidět věci s odstupem, nejsme v daných situacích identifikovaní, to znamená, že si je nebereme osobně.
  • S nízkou úrovní vědomí je téměř nemožné se popasovat s pocitem viny, studu, zlostí nenávisti, zlostí, křivdou, se všemi strachy, touhami, pýchou, závistí a tak dále…
  • Pokud chceme transformovat tíživé emoce (výše popsané) do esence, je k tomu nutné navyšovat vědomí.
  • V nízké úrovni vědomí je těžké trvale zůstávat v přijetí, ochotě, odvaze… a téměř nemožné zažívat lásku, radost a blaženost.
  • Pokud chceme zažívat hojnost, tedy i vnitřní pocit naplnění (ne pouze materiální dostatek), je nutné navýšit své vědomí.
  • S navýšeným vědomím se nám otevírá srdce, otevíráme se duchovním prožitkům, dáváme smysl svému životu a jsme schopni uvidět, jak funguje naše ego.

Je tady něco více než naše osobnost? Co nás přesahuje?

Naše osobnost se prolíná s naší duchovní podstatou. Není smyslem utéct od běžného života, ale naopak vnést do každodenního života božský aspekt, esenciální kvality, a také vědomí svého ducha a kontakt se svojí duší. Ve chvílích, kdy jsem v kontaktu s tím, co mě přesahuje, ať to nazveme jakkoliv, tak se mé vnímání rozšíří a přichází velká úleva, pocit lásky a celkový pohled na svět se mění.

A právě s tímto vnímáním mají naše vztahy naprosto odlišnou kvalitu, jsou hlubší, intimnější, opravdovější, láskyplnější. V propojení s božským zdrojem začínáme vnímat životní hodnoty jinak a smysl našeho bytí má jiný rozměr.

S prožitkem toho, že člověk je duchovní bytost ze své podstaty, ne jenom tělo a mysl, přichází velká úleva a pocit hlubokého klidu.

Miluji provázet klienty jejich vnitřními světy a podpořit je svými vhledy v jejich procesu. Mým darem je přivést je k jejich zdroji, k prapůvodní esenci, aby okusili svoji duchovní podstatu. Můj příběh si přečtěte zde>>